Život mezi koňmi

Domestikace koně

22. února 2009 v 14:14 | Katies.ska | Koně v minulosti

Planetopia - Evoluce koně

Domestikace koně

Po dlouhou dobu byli koně příliš rychlí a bystří na to, aby je lidé chytili. S jejich lovem se začalo asi před dvaceti až třiceti tisíci lety, kdy si lidé začali uvědomovat jejich sezonní migraci.

Od lovené zvěře k pomocníkovi

Zprvu byli koně loveni a chytáni pro obživu. Později byli ochočováni, aby na nich lidé mohli jezdit a chovat je. Poprvé tak učinili kočovníci ze střední Asie kolem roku 2500 př. n. l. První ochočení koně byli malí a chovali se jako dobytek pro mléko, maso a kůži. Později byli rovněž cvičeni a používáni pro dopravu lidí, tahání těžkých nákladů a obdělávání půdy.

Nové pomůcky

Čím více lidé koně používali, tím více jej potřebovali ovládat.

První jezdci pravděpodobně používali primitivní uzdy, ale žádné vybavení používané k ovládání prvních domestikovaných koní se nedochovalo.
První nánosníky a udidla pocházejí z Gazy v Palestině ze 14. století př. n. l. Důkazem je bronzové udidlo s jednoduchým rovným udítkem a kruhovými lícními částmi s bodáky na vnitřní straně.
Nejdokonalejší starověká udidla pocházejí z 10.-7. století př. n. l. z Luristánu v západním Iránu. Mají rovná udítka a koncové části odlité do tvaru koní, bohů nebo příšer.
Sedla pravděpodobně jako první používali Sarmati ze střední Asi ve 3.století př.n.l. Jejich sedla byla ve předu a vzadu vysoká, aby dobře udržela jezdce a tvořila oporu pro záda. S použitím koní vybavených sedly se nejdůležitější součástí armády stala kavalerie - jízdní vojsko.
Třmeny poprvé použili mongolští Hunové ve 4.století našeho letopočtu. Třmeny tvořily oporu nohou jezdce a umožňovaly mu cilněji vyrazit na nepřítele. Třmeny rovněž zajišťovaly jezdci více kontroly nad koněm. Proto mohl jezdit na delší vzdálenosti než dosud a koní se začalo využívat v hojnější míře. V Evropě se třmeny začaly běžne používat až v 9. století.

Váleční koně

Ke konci doby bronzové, asi před 3000 lety, se koně stali významnými účastníky válek.

Zavedení válečných vozů tažených koňmi změnilo ve starověku způsob vedení válek a rovnováhu sil. Po mnoho staletí byly koňmi tažené vozíky nejúčinnější válečnou zbraní.
Mistry v ovládání těchto vozíků byli ve starověku Chetité z východní části dnešního Turecka. Od roku 1450 př. n. l. začali budovat mocnou říši sahající od Středozemního moře k Perskému zálivu. Za svůj úspěch z velké části vděčili použití koní a umění ovládání vozíků.

Změna zbraní

Použití koní a válečných vozíků v bitvách postupně upadalo. Bylo to způsobeno zavedením střelných zbraní, jakou jsou luky a šípy. Tím byli jezdci na vozících daleko více vystaveni útokům pěšáků. Proto se způsob vedení války znovu změnil.

Jízdní vojsko

Aby bylo možno se těmto novým zbraním s úspěchem postavit, bylo nutno vytvořit pružnější bojovou sílu. Koně se začali používat jako váleční oři ovládaní ozbrojenými vojáky. Tak vzniklo jízdní vojsko neboli kavalerie. Pro tyto účely se začalo chovat větší množství koní.

Asyřané (z dnešního Iráku) pravděpodobně jako první použili jízdní vojsko ve válečném střetu, a to asi kolem roku 720 př. n. l. Tito jezdci působili rovněž jako lučištníci nebo kopiníci. Jezdili bez sedel, seděli uprostřed koňského hřbetu a kolena měli zdvižená nahoru. Asyřané dobyli s armádou čitající na 60 000 vojáků, z toho 2000 na koních, ohromnou říši.